Nejde vám jít dál? Možná děláte jednu důležitou věc opačně

Rozchod někdy bolí nejen proto, že nám někdo chybí. Bolí i proto, že s ním mizí část nás samotných. Možná nejde o to pustit druhého člověka. Možná je potřeba nejdřív vzít si zpátky sebe.

Rozchod někdy bolí zvláštním způsobem. Nejen jako smutek nebo ztráta, ale jako pocit, že něco uvnitř chybí, jako by bylo vytržené. Lidé to popisují různě: od "nemůžu to pustit, jako bych byl/a zaseknutý/á, kdybych to pustil/a, něco se ve mně utrhne."

Možná to není slabost. Možná to není osud nebo ukazatel, že jste opustil/a spřízněnou duši. Možná se děje něco hlubšího. Protože neztrácíte jen vztah, ale ztrácíte i sami sebe. Ve vztazích se totiž neděje jen to, že jsme s někým. Děje se i to, že se v nich někým stáváme.

Proč to nejde pustit?

Když vztah skončí, nezmizí jen ten druhý člověk. Zmizí i prostor, ve kterém tahle verze tebe existovala.

A proto to někdy nejde pustit. Ne proto, že bys byl/a slabý/á. Ale protože, když to pustím, přijdu i o část sebe. To je ten pocit že se "něco se utrhne", že "něco ztratím", že "zůstane prázdno".

Co tě ve skutečnosti drží? Možná to není jen ten člověk. Možná je to:

• to, kým jsi byl/a vedle něj/ní
• jak ses cítil/a
• jak tě viděl/a
• co v tobě probudil/a tedy část tebe, která tam "zůstala"

Když někdo ztratí blízkého člověka, nezmizí jen ten člověk, ale i to jak nás  viděl, co na nás oceňoval, kým jsme byly v jeho očích, když vztah fungoval

 

Co pomáhá (a co ne)

Často se říká: "musíš to pustit", "jdi dál" Ale pokud ještě nemáš tu část sebe zpátky,
není co pouštět. Nejdřív je potřeba něco jiného.

Zkus se na chvíli zastavit a zeptat se. Kým jsem byl/a v tom vztahu? Co ten vztah ve mně probudil?